Katolický dům ve Zlíně

Málokdo dnes ve Zlíně ví, co se ukrývalo za označením "Katolický dům" a jaký měl význam. Je to jako ztracená část historie, kterou se snažíme znovu oživit a připomenout odkaz našich předků.

Bylo to v dubnu roku 1936, kdy se do společenstev zapsala firma s nezaměnitelným názvem: Katolický dům ve Zlíně. Ačkoliv to může znít jako jednoduchá záležitost, skrýval se za tímto pojmem významný spolek s důležitým posláním a velkou vizí.

Jeho cílem bylo postavit ve Zlíně dům pro různé křesťanské spolky. Tou dobou byl zjevný zájem o tento projekt, což dokazují dochované dokumenty. Spolek dočasně využíval budovu a pozemky spolu s Československým Orlem (které jim byly prodány farností ve Zlíně zastoupenou Dr. P. Theodorem Vavrušou (*1880 +1948) – farářem Zlínským). Hlavním záměrem však bylo vybudovat větší a modernější prostor. Tento záměr se týkal domu, který měl nést název "Šrámkův dům ve Zlíně" a měl být postaven na pozemku ve Štefanikově ulici známém jako "Půstky".

Proč však tento vznešený záměr nikdy nespatřil světlo světa? Po prozkoumání archivů se ukázalo, že důvodem nebyl nedostatek zájmu ani finančních prostředků. Přišla však válka a poválečná politická nestabilita. Plány na výstavbu Šrámkova domu byly pokaždé něčím zmařeny či odloženy, až nakonec zůstaly jen jako připomínka toho, co bylo kdysi reálné, avšak nerealizované.

Zůstává tak Katolický dům ve Zlíně jen jako ztracený sen, připomínka dob, kdy se obyvatelé města sjednotili ve prospěch společného dobra, které se nakonec nepodařilo realizovat?

V dalších číslech našeho farního časopisu Vás provedeme základními archivními prameny a společně poodkryjeme události, osobnosti a vize celého projektu.

U dalšího dílu našeho putování po osudech Katolického domu ve Zlíně uděláme zdánlivý krok stranou, ale opravdu jen zdánlivý. Dnes bychom Vás chtěli alespoň velice stručně seznámit s dvěma osobnostmi, jejichž jména jsou důležitá pro naše téma – Katolický dům - Zlín. Jedná se o Mons. Jana Šrámka a Mons. ThDr. Theodor Vavrušu.

Mons. Jan Šrámek (*1870 – +1956)

Jan Šrámek se narodil 11. srpna 1870 v Grygově a zemřel 22. dubna 1956 v Praze. Byl významným českým římskokatolickým knězem a politikem.

Po studiu na Piaristickém gymnáziu a bohoslovecké fakultě v Olomouci začal svou kněžskou kariéru v Novém Jičíně v roce 1893.

Během svého života aktivně působil v politice, zejména na Moravě, kde zakládal katolické dělnické spolky a podílel se na vzniku Moravsko-slezské křesťansko-sociální strany. V roce 1907 byl zvolen poslancem Říšské rady.

Po vzniku Československa se angažoval v politickém dění a v roce 1919 sjednotil české křesťanské strany do Československé strany lidové, kterou vedl až do roku 1938 a poté opět od roku 1945 do 1948. Šrámek byl také významným členem Revolučního národního shromáždění.

Po Mnichovské dohodě emigroval a stal se předsedou Exilové vlády v Londýně v roce 1940, kde setrval až do roku 1945. Po návratu do Československa se stal náměstkem předsedy vlády. Jeho politická kariéra skončila v únoru 1948, kdy rezignoval spolu s ostatními demokratickými ministry. Později se pokusil uprchnout ze země, ale byl internován a strávil zbytek života v nezákonné internaci, včetně pobytu ve věznici ve Valdicích a na zámečku v Roželově. Zemřel v pražské nemocnici na Bulovce pod fiktivním jménem Josef Císař.

Mons. ThDr. Theodor Vavruša (*1880 – +1948)

Narozen 1880 v Kudlově, zemřel v březnu 1948. Katolický kněz, doktor teologie, kanovník, kněz.

Část teologických studií vykonal na Germaniku v Římě a ve Štýrském Hradci. Působil jako sekretář u olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna, jako kaplan v Butovicích a posléze jako kněz ve Zlíně (1926–1942, 1945–1948). S podporou Baťových závodů byla v době jeho působení postavena kaple na Kudlově, opraven kostel ve Zlíně, pořízeny varhany a otevřen Lesní hřbitov. Zavedl nové metody výuky náboženství ve Zlíně, bohoslužby pro dělníky mimo prostory kostela aj. Obdržel čestný titul monsignore od papeže Pia XI. (1936).

V předchozích dvou dílech jsme se dozvěděli o tom, že ve Zlíně v roce 1935 začalo existovat zapsané společenstvo s ručením omezeným. Vytyčilo si za úkol vystavět katolický dům. Tento dům měl sloužit pro velký počet katolických společenství, uskupení a spolků. V minulém díle jsme se také seznámili s dvěma významnými jmény: Mons. ThDr. Theodorem Vavrušou a Mons. Janem Šrámkem.

„Fara ve Zlíně, zastoupená Mons. ThDr. Theodorem Vavrušou, farářem ve Zlíně a patronem prodává a odevzdává (…) Stavebnímu družstvu katolický dům ve Zlíně a Jednotě Československého Orla ve Zlíně (…) svoje pozemky…“ Tak začínal odstavec velice důležité zprávy a počátek nadějí uskutečnit postavení Šrámkova domu. Jednalo se o prodej zahrady, pastvy, role a louky, a to v celkové výměře necelých 8 500 m2 na tzv. Půstkách.

Žádost o odprodej pozemků na stavbu domu a cvičiště byla na farní úřad odeslána 8. února 1936.
Československý Orel a Katolický dům již od prvopočátku spolupracovali (než jejich plány a možnosti rozdělila politická situace u nás – ale o tom v dalších číslech čtrnáctideníku „Život farností“). Na těchto pozemcích chtěli vybudovat již zmíněný Šrámkův dům, ale také tělocvičnu a letní cvičiště. Jako své hlavní důvody k této žádosti – prosbě o pozemky uvedli:

„Spolkového domu jako střediska kulturního života a hnutí katolického, město Zlín dosud postrádá a proto dnes, kdy Zlín stal se význačným průmyslovým střediskem v Republice československé a sídlem okresní správy politické, volá absolutní potřeba a veřejný zájem města Zlína a celého politického okresu po zbudování tohoto spolkového domu.“

Dalším důvodem byl již nedostačující „chudičký přízemní domek“ – Zlínská Orlovna. Tato Orlovna se potýkala s nedostatečnou kapacitou, neboť měla jen jedinou místnost pro 200 osob – a nestačila tak společenským a kulturním potřebám a podnikům Zlínských katolíků (Mluvíme o období velkého růstu města Zlína ve 40. letech 20. století). Navíc zde byly i tlaky ze strany města, neboť Orlovna svou velikostí a vzhledem nezapadala do architektonických představ a celkového vzhledu „budoucího Zlína“.

Posledním důvodem už je zmíněna absence tělocvičny a cvičiště, které by odpovídalo potřebám Orla („ačkoli náleží mezi 1 tělocvičné jednoty které výchovu k brannosti vzali za svůj hlavní program a plní jej věrně v zájmu státu a vlasti.“)

Naše společné putování po osudech a nenaplněných snech našich předků jsme opustili v optimistické chvíli, kdy družstvu - Katolický dům a Československému Orlu byl od farnosti prodán pozemek k budování jejich velkého snu a projektu.

Nyní se dostáváme zřejmě nejzajímavější a nejstěžejnější části – jak měl tento Šrámkův dům vypadat. Naše badatelská činnost v archivu nás přivedla k archiválii zápisu, kdy již celý projekt objektu získává tvar, ale stále ještě dochází k menším úpravám. Protože se jedná o velice zajímavý spis rozhodli jsme se v našem shrnutí zanechat i místa, kdy ještě zcela nebylo jasné „co dříve“ postavit, čemu dát přednost a zda to, či ono bude funkční a jaké bude mít využití.

Porada s projektanty k výstavbě:

1. Tělocvična, řešená též jako taneční sál a prozatímně i jako divadelní sál s provizorním jevištěm – připojit vchodové, šatnové a záchodové příslušenství

2. Divadelní sál s příslušenstvím a definitivním jevištěm, tak upravený, aby sloužil i pro taneční účely. (Cvičilo by se zatím i nadále v Orlovně?)

   • Zde si projektanti kladli otázku, zda by sál neměl sloužit i k cvičení

   • V bočních frontě sálu by mohl být prozatímní restaurant

   • V 1. patře nad vstupem do foyeru by se umístily místnosti sekretariátu (prozatímně)

   • Nadměrný počet šaten herců u jeviště je možno vhodným způsobem omezit vysunutou část jeviště možno přistavit později

3. Otázka, zda stavět tělocvičnu i divadelní sál současně

4. Přední trakt objektu s restaurací, byty a sekretariátem strany (v definitivním řešení) přistavět později - anebo hned z počátku - nutno uvážit výhodné možnosti výnosové

Po tomto rozhodnutí propilovat stanovené části návrhu (a bude-li čas, celý návrh podrobně propracovat) po předchozí prohlídce některých podobných, dobře řešených budov a po poradě s jevištním odborníkem. Doplnit vhodnými úpravami návrhu

Vypracovat prováděcí plány a rozpočet.

Poznámky k přednímu traktu:

Je to velmi cenná a zřejmě nejvýnosnější část pozemku -využije-li se správně. Zastavět na plnou šířku uliční fronty (vyjma vjezdu na hřiště) a využít obchodně. Neztrácet místo bytem a třemi schodišti.

Přízemí: Vchod a schody uprostřed, vlevo restaurace, vpravo 2 obchodní (slovo bylo pro konec řádku nečitelné, ale s nejvyšší pravděpodobností se jednalo o slovo „obchodní“) místnosti, za nimi restaurační příslušenství s dvorkem.

I. patro:

1. Vlevo:

   • kavárna s terasou sahající až po hranici u přehrady (i nad vchodem k hřišti) možnost výhodného a líbivého řešení s pěkným výhledem z terasy.

2. Vpravo:

   • byt restauratéra

   • pohostinské pokoje s příslušenstvím

II. patro:

1. Sekretariát

   • Kanceláře, klubovna, menší sálek příslušenství.

V roce 1938 byl již vypracovaný ideový návrh Šrámkova domu, který se měl nacházet ve Zlíně u Kudlovské přehrady. Přizvaní architekti začali řešit provozní funkce budovy – účelnost, potřebné příslušenství, vybavenost, praktičnost, atd...
Můžeme narazit na zajímavé dokumenty, kdy se jednalo například o divadelním sále, kde se řešily typy světel a moderní styl osvětlování jeviště. Pro mnohé možná zajímavější téma byl provoz restaurace a jednání s pivovary. Pivovary byly osloveny dva – Plzeňský Prazdroj a Staropramen – s nimiž se dále jednalo o podmínkách (dovolím si snad jen jednu úsměvnou poznámku, a to že za Plzeňský Prazdroj jednal s Katolickým domem pan Soudek, což pokládáme za reprezentativní jméno pro zástupce pivovaru).
Nyní se dostáváme k další části neméně důležité, a to byl úkol sestavit propočty stavebních nákladů podle jednotlivých etap výstavby. To vše samozřejmě zahrnovalo i otázku, kde opatřit potřebné částky, výhodně sehnat stavební materiál apod.

Přibližné náklady na stavbu byly vypočteny na 2 340 000 Kč. Pro srovnání uveďme, že tehdejší plat začínající učitele byl 600 Kč a plat horníka činil 1 000 Kč měsíčně.
V cenovém odhadu stavebních nákladů byly uvažovány veškeré práce, ať už stavební či řemeslné. Jednalo se ovšem opravdu jen o odhad, nikoliv o konečný detailní výpočet, který by byl proveden na základě definitivních stavebních plánů a výčtu vnitřního vybavení novostavby.
Abychom měli trochu jasnější představu o tom, jaký byl cenový odhad k jednotlivým částem novostavby Katolického domu (v archiváliích též uváděného jako Lidový nebo Šrámkův dům) podívejme se na zkrácený, předběžný rozpočet z 18. ledna roku 1938.
I. SKLEPY
◦ cca 1650 m³ – 146 500 Kč

II. SUTERÉN
◦ cca 3500 m³ – 350 000 Kč

III. DIVADELNÍ SÁL (s jevištěm a tělocvičnou)
◦ 9000 m³ – 720 000 Kč

IV. RESTAURACE A KAVÁRNY
◦ 4950 m³ – 544 500 Kč

V. BYTY, HOST. POKOJE atd.
◦ 4290 m³ – 557 700 Kč

VI. TERASY (venkovní na východní straně)
◦ 193 m² – 19 300 Kč
Celková, již zmíněná cena byla stanovena na 2 340 000 Kč.

Šrámkův dům, plánovaný u Kudlovské přehrady ve Zlíně, získal jasné obrysy a po setkání s projektanty byl v roce 1938 odhadnut náklad na stavbu na 2 340 000 Kč. Přinášíme stručný přehled událostí a informací z Valných hromad Katolického domu, které se konaly mezi lety 1935 až 1942, aby čtenář získal základní časový rámec a pochopení situace.

První Valná hromada se uskutečnila 10. listopadu 1935 v místnosti Orlovny ve Zlíně, kde se sešlo 94 členů. Hlavními body jednání byly stanovy, zápis společenstva a předmět závodu. Druhá Valná hromada proběhla 23. května 1937 opět v Orlovně za účasti 114 členů s 152 podíly. Diskutovalo se o snahách družstva zakoupit pozemek pro budoucí stavbu a vypracování plánů. Předseda členy vyzýval ke spolupráci na vybudování Katolického domu ve Zlíně.
Z třetí Valné hromady bohužel nebyl nalezen žádný zápis v archivu. Čtvrtá Valná hromada se konala 8. června 1939 v konferenční síni na faře ve Zlíně, kde se sešlo 121 členů s 131 podíly. Činnost tehdy ochabla kvůli známým událostem a státoprávním změnám. Pátá Valná hromada proběhla 18. března 1940 opět v konferenční síni na faře ve Zlíně. Zde bylo třeba provést změny ve třech bodech stanov na základě nařízení „Sdružení“ Ústředního svazu družstev v Praze.

Šestá Valná hromada se konala 7. dubna 1941 v Orlovně za účasti 121 členů, kde proběhly doplňovací volby představenstva. Mimořádné setkání se uskutečnilo 23. září 1941 rovněž v Orlovně, kde se sešlo opět 121 členů. Jediným bodem jednání byla změna stanov ve smyslu vládního nařízení – znění firmy muselo být také v německém jazyce (Katholisches Haus in Zlin, registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung.)
Sedmá Valná hromada se konala 30. března 1942 v kanceláři fary ve Zlíně. Od předchozí Valné hromady, která proběhla v roce 1941, nebyla vykonána žádná činnost. Důvodem byly politické poměry, které nedovolily splnit hlavní úkol, a to postavení spolkového domu.

Tento časový přehled nabízí pohled na klíčové okamžiky a rozhodnutí, která formovala Katolický dům ve Zlíně v těžkých dobách před a na počátku druhé světové války.
Zde je nutno přidat ještě jednu důležitou událost roku 1942.

V červnu 1942 se snažilo družstvo získat příjem na úhradu správních výloh pronájmem hřiště, jehož bylo spolumajitelem s jednotou Orla. Nájemcem mělo být S.K. Baťa za 500 K (protektorátní koruna) na zbytek sezony 1942 a 800 K na sezonu 1943. Kvůli zastavení činnosti Orlu však musel být návrh smlouvy schválen okresním úřadem. Navzdory četným urgencím se věc protáhla až do úředního rozpuštění Orla¹, čímž pronájem padl a hřiště zůstalo nepronajato.

¹ Rok 1942 přinesl Československému Orlu těžkou ztrátu. Na základě nařízení říšského protektora z 23. září byl Orel zrušen a jeho majetek zkonfiskován. Organizace mohla svou činnost obnovit až po ukončení války.

Před prázdninami jsme se v našem putování po osudech Katolického domu zaměřili na téma Valných hromad. Prozkoumali jsme roky 1935 až 1942, kdy jsme sledovali cestu od prvotního nadšení, smělých myšlenek a projektů až po náročné časy II. světové války a nepříznivou situaci v naší zemi. Toto období vyústilo v nepříznivou událost – na základě nařízení říšského protektora z 23. září 1942 byl Orel zrušen a jeho majetek zkonfiskován.

V našem příběhu nyní pokračujeme rokem 1943, kdy se nám dochoval zápis, ve kterém družstvo rekapituluje své kroky od počátku až do současnosti.

„Družstvo Katolický dům ve Zlíně bylo založeno v roce 1936. Jeho účelem je postaviti ve Zlíně spolkový dům pro katolické spolky. Byly již prováděny přípravné práce. V roce 1938 byl zakoupen příslušný pozemek vedle přehrady za 17.529 K.

Pozn. O tomto prodeji jsme již psali v prvních číslech. Šlo o pozemky patřící farnosti, které prodal Mons. Theodor Vavruša. Tyto pozemky, ležící vedle Kudlovské přehrady, byly určeny pro vybudování Katolického domu. Pozemky byly rozděleny tak, že polovina patřila ČSL Orlu a druhá polovina družstvu Katolického domu.

Zajímavostí je, že parcely byly původně prodány pod cenou za 3 Kč za 1 m². Po zásahu nadřízených úřadů byla cena zvýšena na 4,11 Kč za 1 m². Není jasné, zda šlo o úmysl farnosti podpořit tento projekt levnějším prodejem, nebo o obyčejnou chybu. Co však víme jistě, je, že Katolický dům měl od počátku velkou podporu ze strany farnosti a jejích správců, a to nejen finanční.

V roce 1941 bylo jednáno se zlínským městským úřadem o prodeji tehdejší orlovny, na jejímž pozemku měla býti postavena městská hudební škola. Výtěžku prodeje, doplněného půjčkami, mělo býti použito ke stavbě Katolického domu. Na plánech již pracoval p. arch. Gahura“

Z tohoto řešení však sešlo vzhledem ke všeobecné úřední uzávěrce staveb.

V roce 1943 a 1944 družstvo čelilo značným potížím. Kvůli nepříznivým podmínkám nemohlo provozovat žádnou výdělečnou činnost (a muselo ročně platit značné členské příspěvky ústředí družstev) což vedlo k tomu, že se skončilo se ztrátami.

8. Valná hromada – 18. března 1943

Dne 18. března 1943 se ve Zlíně na farním úřadu sešlo 121 členů družstva, aby projednali aktuální záležitosti a budoucí směřování.

Jedním z hlavních bodů jednání bylo:

1. Trvající uzávěrka staveb: Kvůli této uzávěrce nebylo možné ani v uplynulém roce podniknout nic ke splnění hlavního účelu družstva – stavby spolkového domu. Činnost družstva se proto zaměřovala na likvidaci bilančního schodku z předchozích let, což se nakonec podařilo.

Dalším důležitým bodem byla:

1. Úprava stanov: Z důvodu povinného členství ve Všeobecném družstevním svazu pro Čechy a Moravu v Praze bylo nutné upravit stanovy družstva. Tato změna byla nezbytná, aby družstvo mohlo pokračovat v souladu s vládními nařízeními. Navíc bylo vládním nařízením zrušeno revizní svaz „Sdružení“.

V roce 1944 se valná hromada nekonala. Všeobecný družstevní svaz doporučil odložit toto setkání s ohledem na očekávané změny v daňové legislativě. Uzávěrka k 31. prosinci 1943 mohla být ovlivněna okolnostmi, které nebylo možné předvídat ani „zvládnout“.

9. Valná hromada – 18. ledna 1945

Dne 18. ledna 1945 se na farním úřadu ve Zlíně sešlo 119 členů družstva, z toho 72 mužů, 43 žen a zástupci 4 spolků.

Na programu jednání bylo mimo jiné:

1. Trvající uzávěrka staveb a zákaz plánování: Vzhledem k těmto omezením nemohlo družstvo vykonávat žádnou činnost směřující ke splnění svého hlavního cíle – postavení katolického domu. Tato situace výrazně omezovala možnosti družstva a jeho činnost byla takřka paralyzována.

Den po 9. Valné hromadě také přichází dopis – Krajský soud v Uherském Hradišti vyměřil pokutu KD za neodevzdání výsledků valné hromady. KD reagoval prosbou (která obsahuje a nastiňuje nelehké události, včetně bombardování, které v té době museli občané řešit) o prominutí této pokuty.

Valné hromady z let 1943-45 tedy představovaly důležitý moment v historii družstva, kdy bylo nutné přijmout rozhodnutí umožňující další fungování navzdory těžkým podmínkám. Tato doba byla plná výzev, ale také příležitostí pro členy ukázat svou odhodlanost a schopnost čelit nepříznivým okolnostem.

Poválečné období přineslo pro Družstvo Katolický dům ve Zlíně mnoho výzev. Navzdory snaze pokračovat ve svém cíli, kterým bylo postavení domu pro katolické spolky, se nové požadavky a nařízení stávaly překážkami. Již zápis z 10. valné hromady, konané 17. března 1946 v Orlovně ve Zlíně, byl soudy vrácen. Této valné hromady se zúčastnilo 47 členů, kteří projednávali mimo jiné:

1. Projekt stavby Katolického domu a jeho postupné provedení.

2. Návrhy na zapojení místních Lidových jednot Velkého Zlína a Okresní lidové jednoty do stavby.

3. Veřejnou sbírku a bezúročné půjčky od členů družstva a katolických spolků.

4. Prodej současné Orlovny a sousedního stavebního pozemku.

Následně soud vrátil žádost o zápis valné hromady s odůvodněním, že dosud nebyla zapsána národní správa a nebyli ustanoveni národní správci podle dekretu prezidenta republiky z 19. května 1945. „… není tak z rejstříku patrno, že u Vašeho družstva byla provedena národní očista. Družstvo se proto vyzývá, aby nejdříve zažádalo, resp. předložilo žádost o zápis poznámky zavedené národní správy a ustanovených národních správců.“

11. valná hromada se konala 16. března 1947 v budově na pozemku družstva. Mezi hlavní projednávané body patřily:

1. Finanční zajištění stavby a apel na realizaci stanoveného cíle.

2. Projekt stavby, zahrnující tělocvičnu pro jednotu Orla.

3. Právní vztahy mezi družstvem a jednotou Československého Orla.

4. Možnost svolání mimořádné valné hromady k otázce odstupního práva pro jednotu Orla.

Následovalo dlouhé období korespondence s Okresním soudem v Uherském Hradišti. Družstvo se snažilo získat informace a schválení nového výboru, bez kterého nemohla být svolána valná hromada a nemohlo tak o ničem rozhodovat. Některé momenty této korespondence pro představu uvádíme:

• 14. března 1950: Družstvo žádá o informace k postupu volby nového výboru.

• 26. března 1950: Oznámení, že termín pro oznámení výsledků valné hromady nelze dodržet, protože kandidátka správního výboru nebyla schválena Akčním výborem Národní fronty (AV-NF).

• 11. července 1950: Valná hromada stále nebyla svolána kvůli neschválení výboru.

• 9. října 1950: Okresní soud v Uherském Hradišti – opětovná výzva k oznámení výsledků valné hromady.

• 20. dubna 1951: Družstvo nemůže zaslat výpis z rejstříku, protože úřady nedaly souhlas ke svolání valné hromady.

Zdá se, že poslední valná hromada se konala v roce 1947, i když byla svolána i na rok 1950. Družstvo Katolický dům po celou dobu své existence čelilo politickým změnám a různým předpisům, které bránily jeho hlavnímu poslání. Vzhledem k tomu, že družstvo neprovozovalo žádné výdělečné činnosti, bylo vystaveno vysokým poplatkům, například dani výdělkové. Často proto žádalo berní správu v Brně o prominutí těchto poplatků.

Tato část našeho putování opět odráží složitou cestu, kterou muselo Družstvo Katolický dům projít, aby splnilo svůj cíl postavit dům pro katolické spolky ve Zlíně, a poukazuje na překážky, kterým muselo čelit v měnícím se politickém a společenském prostředí.

 Osudy Katolického domu ve Zlíně v období po druhé světové válce až do počátku 50. let jsou výrazně ovlivněny složitou dobovou situací. Jedním z nejvýznamnějších pramenů o této etapě jsou dochované dopisy mezi družstvem Katolického domu (KD) a Ústřední radou družstev (ÚRD), které nám přibližují těžkosti, s nimiž se družstvo potýkalo.

V dopise ze 2. září 1944 družstvo KD žádá o snížení členského příspěvku za rok 1944. Kvůli válečným omezením, která zahrnovala zákaz stavebních prací a s tím spojených aktivit, nemohlo družstvo pokračovat v naplňování svého původního poslání – výstavby katolického domu ve Zlíně. Tato stagnace vedla k hospodářské ztrátě, jež se stala předmětem žádosti o úlevu na členských příspěvcích.

Po skončení války se situace výrazně nezlepšila. Dne 20. dubna 1946 družstvo znovu žádalo ÚRD o snížení členského příspěvku, tentokrát o polovinu. Důvodem byla skutečnost, že družstvo během války nevyvíjelo žádnou činnost a jeho hospodářské výsledky za rok 1945 opět skončily ztrátou.

Dne 6. března 1948 byla vydána vyhláška ministra techniky, která výrazně omezila možnosti výstavby nových budov. Tato vyhláška nařizovala přísné přezkoumání všech nákladů na plánované stavby v roce 1948, a to zejména z důvodu nutné úspory stavebních materiálů. Každý, kdo měl v úmyslu zahájit novou výstavbu, přístavbu nebo jiný stavební projekt, musel nejprve předložit stavebnímu úřadu doklad od ministerstva techniky, že jeho projekt byl pečlivě přezkoumán a schválen. Bez tohoto potvrzení nebylo možné stavbu ani zahájit. Přezkoumání se vztahovalo zejména na obytné budovy, včetně těch, které měly zahrnovat i živnostenské provozovny, ale bylo možné jej rozšířit i na další typy staveb. Tato opatření v praxi znamenala, že výstavba nových budov byla prakticky zastavena, což mělo vážné dopady na všechny stavební projekty, včetně těch plánovaných Katolických domem ve Zlíně.

Situace Katolického domu se však nadále zhoršovala. V dopise z 8. října 1951 ÚRD vyjadřuje znepokojení nad nečinností družstva a žádá, aby se družstvo vyjádřilo k možnosti jeho likvidace nebo sloučení s jiným subjektem. O několik dní později, 24. října 1951, ÚRD navrhuje, aby družstvo zvážilo majetkové vyrovnání se Sokolem a přistoupilo k likvidaci, neboť se domnívá, že družstvo již není schopno plnit své původní úkoly a jeho další existence by jen zvyšovala finanční zátěž.
Postupně se tlak na ukončení činnosti Katolického domu zvyšoval. Dne 20. prosince 1952 ÚRD žádá družstvo o podání zprávy o situaci a plánovaném postupu při ukončení jeho existence. Následně 27. června 1953 ÚRD stanovuje konečný termín pro sloučení družstva s jinou organizací, například s odborovou organizací nebo MNV, která by mohla využít objekt k veřejně prospěšným účelům. Protože družstvo nereagovalo na výzvy k reorganizaci, ÚRD rozhodla o jeho vyloučení ze své struktury a předala záležitost příslušnému okresnímu národnímu výboru.

V srpnu 1953 ÚRD informuje Katolický dům, že kvůli neplnění usnesení a nedodržení stanovených lhůt bude muset příslušný krajský národní výbor převzít další kroky spojené se splynutím nebo zapojením družstva do jiné organizace.

Archivní záznamy, které jsme měli k dispozici, končí rokem 1953. Další zmínku o Katolickém domě se podařilo objevit až v roce 1992, tedy po téměř 40 letech. Pojďme se nyní podívat na události z 90. let, kdy se o Katolickém domě opět objevily alespoň částečné informace.

V devadesátých letech začal proces navracení majetku, a tak na základě rozhodnutí vlády ČSR (dle zákonů č. 187/1949 Sb., č. 71/1952 Sb. a č. 68/1956 Sb.) došlo 1. dubna 1992 k navrácení všech pozemků Československému Orlu a Katolickému domu ve Zlíně. Tyto pozemky, konkrétně zahrada, cvičiště a louka u Střediska geodézie ve Zlíně, vlastnili Čs. Orel a Katolický dům rovným dílem (v roce 1937 byly odkoupeny od zlínské farnosti zastoupené tehdejším farářem Dr. P. Theodorem Vavrušou).

Katolický dům se však rozhodl vzdát svých vlastnických práv ve prospěch rozvoje tělovýchovy a dalších aktivit Orla. Darovací smlouvou ze dne 30. června 1991 převedl svá práva na polovinu pozemků výhradně na Jednotu Čs. Orla ve Zlíně (dle dohody Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, č.j. 1057/92, 9867, 9868).

Dohoda mezi Sportovními kluby Zlín, Jednotou Čs. Orla a Katolickým domem stanovila, že pozemky budou vráceny bez staveb (které byly na nich postaveny), bez dluhů a dalších závazků. Tato dohoda byla uzavřena ve Zlíně 30. března 1992.

A jaké stavby se na těchto pozemcích nacházely? Byla zde volejbalová hřiště (tři s umělým povrchem a tři s antukovým povrchem), šatny, sociální zařízení, klubovny a rozestavěný objekt nových šaten. Všechny tyto budovy zůstaly v majetku Sportovních klubů Zlín, které se zavázaly umožnit Čs. Orlu využívat sportoviště na základě společné dohody.

O dalším osudu spolku Katolický dům ve Zlíně máme jen minimum informací. Zdá se, že posledním významným aktem bylo předání poloviny navrácených pozemků Čs. Orlu. Následně, 8. března 2019, bylo usnesením Krajského soudu v Brně zahájeno řízení o zrušení spolku Katolický dům ve Zlíně. Spolek v té době neměl žádné sídlo, nevedl seznam členů a soud ani nenašel osobu, která by byla předsedou nebo členem spolku.
V příštím, posledním díle našeho putování po osudech Katolického domu se zaměříme na usnesení o zrušení spolku Katolický dům ve Zlíně a jeho likvidaci.

Katolický dům se v roce 1991 vzdal svého podílu na těchto nemovitostech ve prospěch Čs. Orla, aby podpořil rozvoj tělesné výchovy a dalších činností Orla. Pozemky se vydávaly bez staveb, které na nich byly postaveny, a objekty – včetně volejbalových hřišť a rozestavěného objektu šaten – zůstaly majetkem Sportovních klubů Zlín. Kluby se zavázaly umožnit členům Orla užívání areálu.

Posledním nalezeným dokumentem je:

Usnesení – 13. června 2019 – Krajský soud v Brně

Zrušení spolku Katolický dům ve Zlíně s likvidací

Z obsahu spolkového spisu bylo zjištěno, že Ing. P. D. byl uveden jako jeden ze členů přípravného výboru spolku Katolický dům. Ostatní členové přípravného výboru, jak vyplynulo z provedené lustrace v informačním systému základních registrů, buď již zemřeli, nebo se jedná o osoby, které dosáhly věku 80 a více let. Soud proto vyzval Ing. P. D., aby se vyjádřil, zda spolek i nadále vyvíjí činnost, zda on sám je stále členem spolku, a případně jakým způsobem jeho členství zaniklo.

Ing. P. D. se k výzvě soudu prostřednictvím právního zástupce ve stanovené lhůtě vyjádřil a uvedl, že není členem spolku a ani neví o tom, že by kdy členem byl. Nemohl se tedy vyjádřit ani k tomu, zda spolek dosud vyvíjí činnost, ani k důvodům, které vedly k vydání usnesení o zrušení spolku. Dále uvedl, že žádost o registraci jako člen přípravného výboru nepodepsal, přičemž zákon č. 83/1990 Sb. v tehdejším znění tento podpis od členů přípravného výboru požadoval.

Protože jiný návrh podán nebyl a není známo, kdo je aktuálním členem spolku, soud s přihlédnutím k dlouhému časovému odstupu od registrace spolku (21. prosince 1990) jmenoval likvidátorem spolku Katolický dům ve Zlíně Ing. M. P., který je zapsán v seznamu insolvenčních správců.

Poznámka: V textu byla zkrácena některá jména do iniciál z důvodu ochrany osobních údajů.

Tento díl uzavírá naše putování po osudech Katolického domu, který byl po desítky let neodmyslitelnou součástí zlínské farnosti. Příběh Katolického domu je připomínkou, že bychom neměli ztrácet zájem o to, co formovalo naši farnost. Osudy těch, kteří tu byli před námi, jsou součástí naší společné historie – a záleží na nás, abychom je udržovali živé.

Celý příběh také najdete ve vydáních časopisu Život farností (čísla 8–18).

Pokud máte jakékoliv informace o činnosti Katolického domu, prosím, ozvěte se nám na email postulka@teovia.cz. Každá informace je cenná a může přispět k zachování památky této důležité kapitoly dějin farnosti a města Zlín.

Za Teo via nadační fond Bc. Marek Poštulka